Lipton -- otevřené společenství


Přejít na obsah

Menu


 

Přihlášení



 

Novinky na webu

16. 3. 09 Fotky z Dunajce a Roháčů
 

Z galerie

Holky se nepředřou :-)
 

Odkazy

 

Krakov

16.–19. listopadu 2006

Obsah

  1. Cesta do Krakova a prohlídka města Pátek 17. listopadu 2006
  2. Horolezecké centrum a cesta domů Neděle 19. listopadu 2006
  3. Fotogalerie

Cesta do Krakova a prohlídka města

Je čtvrtek, okolo osmé hodiny, a odcházím na nádraží. Připadám se tak nějak zvláštně, „prázdninově“, a není divu – na noční vlak s velkým báglem jsem se chystal vždy, když jsem jel někam hodně daleko a na dlouho. A ani mi nepřipadne, že tentokrát to je „jen“ na prodloužený weekend do Krakova a ten bágl by byl skoro prázdný, kdybych tam nedal zbytečné věci jako karimatku, deku, polštář a velkou krabici buchty. Náladu dokresluje hustá mlha, vytvářející žlutá kola okolo pouličních lamp a přetvářející řadu stromů uprostřed sídliště v tajemnou alej.

Ve 21.00 v horní hale uprostřed, jak zněla dohoda, potkávám Elišku, Marušku, Aničku a PavlaH. PavelM a Markéta nepřekvapili – přišli dle očekávání o deset minut později. Vyhledáváme správné kupé, argumentujeme zakoupenými místenkami a přesvědčujeme nadbytečný počet lidí k odchodu. S jednou pozůstalou je nás osm, což je trochu moc na to, aby se vešli batohy někam použitelně. Ale my jsme šikovní a tak se po dlouhém snažení (a konfliktu s osvětlovacím zařízením) všechno narvalo na nosiče zavazadel u stropu.

Diskutujeme a postupně se stává stále aktuálnější jedna otázka – jak se uložit k spánku? Po delší době, kdy se neúspěšně snažíme najít způsob, jak si lehnout, aby nás příliš netlačila ruka, noha či hlava někoho jiného, kapituluji a dávám si karimatku do uličky. Připadám si jako v ponorce, která přišla o periskop, protože 5 cm nad hlavou mám Pavlovy nohy a šance, že mi někdo šlápne na hlavu, je poměrně vysoká, ale nakonec se mi povedlo usnout tak, že jsem ani nezaznamenal příchod celníků (a oni asi nepředpokládali, že by tam někdo mohl ležet ). Probudil mě až polský průvodčí, který se dožadoval jízdních dokladů a potom už netrvalo dlouho a přijeli jsme na Kraków Glowny. Přesně podle jízdního řádu, to znamená v 5.40.

Tam nás již čekal Michal se slečnou, kteří nás zavedli do jejich skautského domu. Cestou jsme se dozvěděli, že došlo k jakémusi nedorozumění, protože na nás čekali již včera v půl šesté, vlak měl 40 minut zpoždění, tak si udělali procházku ranním Krakovem a pak jsme nepřijeli. Já bych na jejich místě asi chtěl někoho zabít, ale oni naštěstí vypadali, že jim to nevadilo…

V klubovně nás Michal opustil, protože musel na nějakou zkoušku, a my jsme se pokusili dospat ještě nějakou tu hodinu spánkového deficitu.

Okolo půl deváté dorazil Stašek, který ve volném čase dělá průvodce po městě a Michal s ním domluvil, že pro nás udělá prohlídku. Nejprve jsme vyrazili na náměstí, které je prý největší v Evropě. Následně jsme se vydali na hrad Wawel. Cestou Stašek povídal nejen o historii jednotlivých míst (o které toho věděl fakt hodně), ale i různé zajímavé historky (třeba jak na jeden kostel nesměli dát sochy, tak je prodali Karlu Wojtylovi a ten jim je věnoval při oficiální návštěvě a pak to šlo ). Na hradě jsme si zase poslechli pověst o draku, který každý den vylézal a žral jednu pannu (ale přivolat se nám ho nepovedlo, kdoví proč ). Prohlédli jsme si katedrálu świętych Stanisława i Wacława, která v sobě zahrnuje množství nejrůznějších architektonických stylů, rozhlédli se z věže a podívali jsme i do krypty.

Hlad se ozýval stále silněji, tak jsme vyrazili k obchodu, nakoupili nejrůznější pochutiny a takto vybavení vyrazili do univerzitní restaurace (jako správní Češi, ale Stašek říkal, že je to v pořádku). Poobědvali jsme na terase, ze které byl výhled na celý Krakov a pochválili Staškovi místní speciality, zejména čerstvě lisovaný jablečný mošt.

Následně jsme vyrazili na Velký rynek a navštívili místní knihkupectví-kavárnu (nejlepší kombinace :-) ). Ochutnali jsme jak místní kávu, tak různé zákusky a pak jsme si ještě prohlédli Kościół Mariacki.

Schylovalo se k večeru a my vyrazili za Wislu na kopec Kościuszki, který je pomníkem slavnému polskému osvoboditeli, jehož jménem je názvána i nejvyšší hora Austrálie. Užili jsme si romantický noční výhled, :-) pořídili pár fotek a vyrazili na autobus a domů do klubovny.

Docela jsme byli po našem prvním Krakovském dnu utahaní, ale rozhodně spokojení.

Informace:

Autor: Jirka
Publikováno: 21. 12. 2006
Poslední změna: 12. 2. 2007

Horolezecké centrum a cesta domů

Noc byla krátká. Až příliš krátká na to všechno, co jsme zažili v sobotu. Nikomu se samozřejmě z vyhřátého spacáku nechtělo, a tak když ve smluvený čas přišel Michal, většina z nás ještě pobíhala po klubovně v ponožkách a dokončovala snídani. Nakonec jsme se ale přece jen vykopali.

Na skautskou mši jsme přišli (jak jinak) téměř včas. Na to, jak malý byl kostel, se zde tísnilo překvapivě hodně lidí. Někteří přišli „v civilu“, jiní pod kabátem skrývali kroj. Při běžné řeči jsme většinou z polštiny moc nepochytili, kázání jsme ale kupodivu rozuměli celkem dobře. Nebo jsme se aspoň tvářili, že víme, o čem to je… Na konci se všichni nezačali hned vesele bavit, ale postavili se do pozoru a společně zazpívali nějakou píseň, nejspíš skautskou hymnu. Docela pěkný zvyk, ne?

Původně jsme chtěli po mši navštívit nedaleké jeskyně – prý opravdu stojí za návštěvu, ale vstupné sedmdesát zlotých nás poněkud odradilo.

Rozhodli jsme se tedy místo sestupu do hlubin země směřovat výš a navštívit místní horolezecké centrum. Zatímco jsme čekali na Michala, který se ještě musel vrátit pro věci, vrhli jsme se na jednu z místních vyhlášených cukráren a důkladně jsme ji prozkoumali. :-)

Možná to nebyl nejlepší nápad, protože jsme se rázem cítili o mnoho těžší, s trochou úsilí se nám ale přece podařilo překonat zemskou přitažlivost a návštěvu na stěně jsme si opravdu užili (snad s výjimkou Aničky a Markéty, které nelezly a radši šly pro všechny koupit něco k snědku). Sem za námi dorazil i Stašek se svým velkým strakatým (a na můj vkus až příliš nadšeným) psem Frodem. Spolu jsme se pak vydali najít nějaké pěkné místo na oběd, protože nám mezitím už pořádně vytrávilo.

S plným žaludkem jsme se rozhodli navštívit ještě starou krakovskou čtvrť Kazimierz. Prohlédli jsme si starou knihovnu a židovskou synagogu, to vše zadarmo, protože v místních muzeích zrovna měli den otevřených dveří. Den jsme zakončili na „tom pěkném teplém místě“, kam nás pozval Stašek. Posezení bylo opravdu příjemné, navíc jsme si skvěle pokecali. Mimo jiné jsme zjistili, že i když se u nás děje spousta nepochopitelných věcí, jinde na tom nejsou o moc líp. :-)

Nakonec nám ale nezbývalo než si sbalit věci a vydat se na vlak. Tentokrát jsme měli lůžkový, takže se nám spalo moc dobře. Jenom jsme mohli jet aspoň o dvě hodiny dýl…

Z Krakova jsme byli všichni nadšení a doufáme, že nám polští skauti návštěvu brzo oplatí.

Maruška

Informace:

Autor: Maruška
Publikováno: 21. 12. 2006
Poslední změna: 12. 3. 2007

 

nahoru |  úvodní stránka