Cesta do Krakova a prohlídka města
Je čtvrtek, okolo osmé hodiny, a odcházím na nádraží. Připadám se tak nějak zvláštně, „prázdninově“, a není divu – na noční vlak s velkým báglem jsem se chystal vždy, když jsem jel někam hodně daleko a na dlouho. A ani mi nepřipadne, že tentokrát to je „jen“ na prodloužený weekend do Krakova a ten bágl by byl skoro prázdný, kdybych tam nedal zbytečné věci jako karimatku, deku, polštář a velkou krabici buchty. Náladu dokresluje hustá mlha, vytvářející žlutá kola okolo pouličních lamp a přetvářející řadu stromů uprostřed sídliště v tajemnou alej.
Ve 21.00 v horní hale uprostřed, jak zněla dohoda, potkávám Elišku, Marušku, Aničku a PavlaH. PavelM a Markéta nepřekvapili – přišli dle očekávání o deset minut později. Vyhledáváme správné kupé, argumentujeme zakoupenými místenkami a přesvědčujeme nadbytečný počet lidí k odchodu. S jednou pozůstalou je nás osm, což je trochu moc na to, aby se vešli batohy někam použitelně. Ale my jsme šikovní a tak se po dlouhém snažení (a konfliktu s osvětlovacím zařízením) všechno narvalo na nosiče zavazadel u stropu.
Diskutujeme a postupně se stává stále aktuálnější jedna otázka – jak se uložit k spánku? Po delší době, kdy se neúspěšně snažíme najít způsob, jak si lehnout, aby nás příliš netlačila ruka, noha či hlava někoho jiného, kapituluji a dávám si karimatku do uličky. Připadám si jako v ponorce, která přišla o periskop, protože 5 cm nad hlavou mám Pavlovy nohy a šance, že mi někdo šlápne na hlavu, je poměrně vysoká, ale nakonec se mi povedlo usnout tak, že jsem ani nezaznamenal příchod celníků (a oni asi nepředpokládali, že by tam někdo mohl ležet ). Probudil mě až polský průvodčí, který se dožadoval jízdních dokladů a potom už netrvalo dlouho a přijeli jsme na Kraków Glowny. Přesně podle jízdního řádu, to znamená v 5.40.
Tam nás již čekal Michal se slečnou, kteří nás zavedli do jejich skautského domu. Cestou jsme se dozvěděli, že došlo k jakémusi nedorozumění, protože na nás čekali již včera v půl šesté, vlak měl 40 minut zpoždění, tak si udělali procházku ranním Krakovem a pak jsme nepřijeli. Já bych na jejich místě asi chtěl někoho zabít, ale oni naštěstí vypadali, že jim to nevadilo…
V klubovně nás Michal opustil, protože musel na nějakou zkoušku, a my jsme se pokusili dospat ještě nějakou tu hodinu spánkového deficitu.
Okolo půl deváté dorazil Stašek, který ve volném čase dělá průvodce po městě a Michal s ním domluvil, že pro nás udělá prohlídku. Nejprve jsme vyrazili na náměstí, které je prý největší v Evropě. Následně jsme se vydali na hrad Wawel. Cestou Stašek povídal nejen o historii jednotlivých míst (o které toho věděl fakt hodně), ale i různé zajímavé historky (třeba jak na jeden kostel nesměli dát sochy, tak je prodali Karlu Wojtylovi a ten jim je věnoval při oficiální návštěvě a pak to šlo ). Na hradě jsme si zase poslechli pověst o draku, který každý den vylézal a žral jednu pannu (ale přivolat se nám ho nepovedlo, kdoví proč ). Prohlédli jsme si katedrálu świętych Stanisława i Wacława, která v sobě zahrnuje množství nejrůznějších architektonických stylů, rozhlédli se z věže a podívali jsme i do krypty.
Hlad se ozýval stále silněji, tak jsme vyrazili k obchodu, nakoupili nejrůznější pochutiny a takto vybavení vyrazili do univerzitní restaurace (jako správní Češi, ale Stašek říkal, že je to v pořádku). Poobědvali jsme na terase, ze které byl výhled na celý Krakov a pochválili Staškovi místní speciality, zejména čerstvě lisovaný jablečný mošt.
Následně jsme vyrazili na Velký rynek a navštívili místní knihkupectví-kavárnu (nejlepší kombinace :-) ). Ochutnali jsme jak místní kávu, tak různé zákusky a pak jsme si ještě prohlédli Kościół Mariacki.
Schylovalo se k večeru a my vyrazili za Wislu na kopec Kościuszki, který je pomníkem slavnému polskému osvoboditeli, jehož jménem je názvána i nejvyšší hora Austrálie. Užili jsme si romantický noční výhled, :-) pořídili pár fotek a vyrazili na autobus a domů do klubovny.
Docela jsme byli po našem prvním Krakovském dnu utahaní, ale rozhodně spokojení.