Lipton -- otevřené společenství


Přejít na obsah

Menu


 

Přihlášení



 

Novinky na webu

16. 3. 09 Fotky z Dunajce a Roháčů
 

Z galerie

Sjezd z Ještědu
 

Odkazy

 

Jarní putování po podzemí severních Čech

23. – 25. 3. 2007

Obsah

  1. Jirkův článek
  2. Fotogalerie

Jirkův článek

Sobota odpoledne

Vzhledem k neobvyklému rozdělení článků začínám netradičně od prostředka…

Stoupáme po červené značce od Sloupského hradu a záhy přicházíme ke skalnímu divadlu. Hlad je důležitější než kultura, takže usedáme a baštíme chlebík, máslo, anglickou slaninu a další dobroty. Po nasycení procházíme podzemní chodby za jevištěm. Zajímavé, ale musíme ještě někam dojít, takže vyrážíme…

Stoupáme na vrch Slavíček a u vrcholové skalky diskutujeme o jejím geologickém složení. Záhy je ale zajímavější téma k hovoru – potkáváme pána s dvěma igelitkama, kterého se nedaří zařadit k trampům, skautům, turistům, vesničanům ani k žádné jiné skupině, kterou jsme zvyklí potkávat. Nakonec mu dáváme přezdívku „lesní bezdomovec“.

Cesta vskutku není nudná – nejprve přelézáme mohutný polom, poté Modlivým dolem a před námi se objevuje skalní kaple. Zajímavostem ale není konec, nejenže potkáváme studánku (však už bylo načase), ale brzy se před námi objevuje silueta hradu Svojkov. Neodrazuje nás ani plot stojící v cestě a šplháme k věži stojící na pískovcovém skalisku. Mizíme ve skalních průchodech, kdosi se zasekl ve stropní díře do vyššího patra, ale ještě nikdo nepřišel na to, kudy na vrchol. „Už to mám“, volám a ukazuji na nenápadné schodiště. Má jedinou vadu – začíná ve čtyřmetrové výšce. Po pokusech přelézt svislou stěnu nebo postavit živou pyramidu hledáme dostatečně dlouhou tyč na šplhání. No, nebudu vás napínat, všichni přežili, skončilo to pár –pády– seskoky z několikametrové výšky a následnou kapitulací.

Dál po silnici, silničce, cestě a cestičce a přicházíme na silnici vinoucí se podél Svitávky. Už za tmy přicházíme ke Psím kostelům. Natáčely se tu snad všechny pohádky o čertech a skalní labyrint je to pořádný, ale považte sami, chtěli byste spát v jeskyni u silnice, kde courá spousta turistů zanechávajíc za sebou voňavé i nevoňavé památky? Nás to nelákalo a tak jsme vyrazili k tvrzišti Výrov o necelý kilometr dále.

Jenže, zkoušeli jste někdy hledat s baterkou „takový ten červený puntík uprostřed lesa na mapě KČT“? Všichni jsme už smíření s tím, že to bude zase takové to marné bloudění a spát půjdeme do Pustých kostelů, ale nikdo to ještě nechce říct nahlas. V tom se před námi objevuje skalní stěna se spoustou otvorů a už vidíme i ohniště a lavičky.

Ve skvělé náladě se vracíme pro Honzu a Aničku, kteří hlídají batohy, ale cestou nás čeká doslova šok. Proti nám jde cizí člověk bez baterky, ve kterém poznáváme našeho „lesního bezdomovce“. Sotva mizí z dohledu, otázka střídá otázku:
Jak se mohl beze světla dostat doprostřed temného lesa?
Sleduje nás?
Proč nechodí po cestách, utíká před zákonem?
Bude se chtít zbavit svědků?
Kdo si vezme první hlídku?

Pod převisem se pozornost pomalu přesouvá k našim hladovým žaludkům a chystaným těstovinám se sýrovkou. Přesto, že jeden nejmenovaný mastodont (nebyl to Mastodont :) )převrhl kotlík, zalézáme nakonec do spacáků s plnými bachory.

Chce se nám spát? Ne, a tak se vrháme na téma nadhozené po cestě – stvoříme časopis Kobylinec o všem, co Kobyliskou mládež opravdu zajímá. Kobylístek nám nemůže konkurovat.

Skvěle se bavíme a po hodině či dvou (fakt nevím, kdy jsme usnuli) máme nadhozených spoustu senzačních článků:

  • Téma čísla: Co ještě nevíte o Prokopu Remešovi
  • Vojta Herian: Čím mě holka zaujme
  • Módní policie
  • Jak nezůstat přehlédnutá na kůru
  • 10 Nezapomenu­telných kázání
  • Foto-román
  • Bonus: Plakát Vojty Heriana

Víc zatím neprozradíme, těšte se na první vydání!

Neděle

Ráno se probouzíme v 9, ale vlastně v 10, protože se zákeřně posunul čas.

Pavel našel odvahu a vylezl ze spacáku a začal vařit rejžovku. Díky, já na to fakt neměl.

Vstáváme. Jíme. Hledáme dřevo místo spáleného. Balíme. Odcházíme.

První zastávka se koná u Psích kostelů. Jsou ještě větší, než se zdály v noci. A druhá zastávka je u nenápadné díry u silnice, která je vchodem do náhonu bývalé brusírny zrcadel. Nevím, zda brusírna potřebovala náhon s mnoha odbočkami a vchody, nebo vykutali labyrint pro radost budoucích návštěvníků, každopádně je úžasný.

Silnička podél Svitávky nás dovedla do Velenic. K obědu dáváme chlebík, tentokrát s pomazánkovým máslem, anglickou slaninou a sýrem. Pokračujeme po silnici do Zákup. Je nádherně, pořád na co koukat a cesta nám rychle utíká.

Na nádraží přicházíme právě včas a jedeme motoráčkem do Lípy. Po trapném omylu, kdy jsme naložili bágly do autobusu do Varnsdorfu, přijíždí konečně ten pravý a jedeme do Prahy.

Přijíždíme akorát na půl sedmou. Po Mši si povídáme zážitky a zjišťujeme, že zatímco my jsme si v tričkách užívali jarního sluníčka, v Praze pršelo a Klub starých Vyder přejížděl Krkonoše na běžkách.

Zůstává jediná otázka: Jak to, že jsme tak skvělou krajinu neobjevili dřív?

Informace:

Autor: Jirka
Publikováno: 16. 4. 2007
Poslední změna: 19. 4. 2007

 

nahoru |  úvodní stránka